Německo, Polsko a Česko tvoří takzvaný hnědouhelný trojúhelník, který produkuje většinu evropské uhelné elektřiny. S ochranou klimatu jako hlavní politickou prioritou se ale celá Evropa postupně přiklání k elektřině z obnovitelných zdrojů energie.
Generální tajemník OSN Antonio Guterres prohlásil, že pokud chtějí země OECD splnit své závazky vyplývající z Pařížské klimatické dohody, měly by odstavit uhlí již do roku 2030.
Lídři zemí EU se v prosinci 2019 dohodli na tom, že Evropská unie se stane do roku 2050 klimaticky neutrální. Pro Německo, Polsko a Česko – tři hlavní uhelné země v Evropě – to znamená, že tlak na ukončení těžby uhlí a přechod k čistým zdrojům energii bude čím dál silnější.
Nutnost skoncovat s uhlím se však neopírá jen o environmentální argumenty. Silným faktorem je také ekonomický vývoj. Ceny emisních povolenek dosáhly rekordních výšin, když přesáhly hodnotu 40 eur za tunu vypuštěných emisí. V minulosti se přitom jejich cena pohybovala okolo 10 eur.
Černé a hnědé uhlí jsou tak v pozici emisně nejnáročnějšího a zároveň ekonomicky neudržitelného zdroje. Loňská studie think tanku Agora Energiewende tvrdí, že většina hnědouhelných elektráren v Německu, Polsku a Česku bude v druhé polovině této dekády nerentabilní.
„Čas uhelných elektráren končí a řada jednotek již nepřináší žádné výnosy. Vývoj na trhu by měl být v národních strategiích reflektován a v rámci uhelného trojúhelníku by mělo dojít ke koordinaci,“ uvádí studie.
Strategie ukončování těžby uhlí ale dosud na regionální ani evropské úrovni nijak koordinovány nebyly a každá země přijímá samostatná rozhodnutí. Nekoordinovaný přístup se promítá zejména v sociální politice.
„Stále se nacházíme v situaci, kde politické ambice leží na evropské úrovni, zatímco politické nástroje na národní úrovni,“ uvedla Judith Kirton-Darlingová, zástupkyně generálního tajemníka odborové federace IndustriALL.
„Na konci se proto vždy dočkáme fragmentovaného efektu a výsledkem jsou regionální rozdíly. Někde jsou lídři, jinde zaostalci,“ uvedla v rozhovoru.
Debata o konci uhlí není pro Německo žádnou novinkou. Spalování černého uhlí je ekonomicky nevýhodné již od 70. let minulého století, německá vláda jej ale stále dotuje, aby bylo čím svítit, dodal Philipp Litz, spoluautor studie think tanku Agora Energiewende.
Otázkou zůstává, jak rychle se trojici zemí podaří uhlí odstavit a nahradit jej čistými zdroji energie.
Podle think tanku by vyřazení všech hnědouhelných elektráren z německého energetického mixu snížilo emise z energetiky o 32 až 55 procent oproti dnešní úrovni, záleželo by však na rychlosti transformace.
Odstavení uhelných zdrojů není ze dne na den možné. Budování nových energetických kapacit vyžaduje odpovědné plánování a roky práce. Energetická transformace má totiž vážné socio-ekonomické dopady. Odrazilo se to i v čerstvém rozhodnutí polských orgánů prodloužit těžbu v hnědouhelném dole Turów až do roku 2044, přestože Polsko nyní čelí české žalobě u Soudního dvora EU. Česko si stěžuje, že důlní těžba ohrožuje zásoby pitné vody v příhraničním regionu. Polské ministerstvo pro klima argumentuje tím, že rozhodnutí o prodloužení těžby bylo přijato ve veřejném zájmu. Důl Turów totiž dodává uhlí do místní elektrárny, která vyrábí zhruba 5 % polské energie.
Státní podnik PGE, který elektrárnu provozuje, tvrdí, že okamžité zastavení těžby v dole by způsobilo ekonomický kolaps celého regionu a otřáslo by stabilitou polského energetického systému.
Tři přístupy k transformaci
Německo, Polsko a Česko byly na uhlí závislé již před třiceti lety a žádný stát se nechtěl stát tím prvním, kdo uhlí ze svého energetického mixu vyřadí. Ekonomický a environmentální tlak je ale podle Aleksandry Gawlikowské-Fykové, spoluautorky studie zastupující polský think tank Forum Energii, nakonec přiměl k akci.
Všechny tři země nyní spojuje obava o zajištění energetické bezpečnosti poté, co uhelné elektrárny ukončí provoz. Česko a Německo jsou v transformaci oproti Polsku o krok napřed. Oba dva státy vytvořily uhelné komise, jejichž úkolem bylo doporučit konkrétní datum pro ukončení těžby a spalování uhlí.
Zatímco Německo se rozhodlo vyřadit uhlí do roku 2038, Česko zatím rozhodnuté není. Na stole jsou dva termíny – rok 2033 a rok 2038. Uhelná komise doporučila pozdější termín, politická shoda na roku ukončení těžby však zatím chybí.
Německo je z trojice zemí nejdál i v rozvoji obnovitelných zdrojů, které dnes pokrývají 50 procent spotřeby energie v zemi.
Česko se pro změnu může opřít o dodávky energie z jaderných elektráren. Jádro se podílí na výrobě elektřiny v Česku z 35 procent. Německo naopak s jadernou energií končí, a to již v roce 2022. „Pokud by se Německo rozhodlo odstavit uhlí místo jádra, na emise by to mělo určitě pozitivní efekt,“ podotkl Litz.
Co se týče sociálních aspektů transformace, uhelné elektrárny sice ukončí svůj provoz zhruba ve stejnou dobu, kdy většina jejich zaměstnanců půjde do důchodu, uhelné regiony ale potřebují pracovní místa pro mladší generaci.
Polská cesta
Polsko se již začíná poohlížet po nových odvětvích, která by mohla v uhelných regionech zajistit nová pracovní místa i ekonomicky rozvoj. Polské Slezsko by se mělo například stát domovem pro dodavatelský řetězec v sektoru baterií.
Transformace polských uhelných regionů ale bude trvat mnohem déle než proměna emisně náročných oblastí bohatšího Německa.
Polská vláda se již dohodla se zástupci odborů na ukončení těžby uhlí v roce 2049, tedy pouhý rok před tím, než by měla EU dosáhnout klimatické neutrality. Ochránci klimatu dohodu označují za neambiciózní, odboráři jim však připomínají, že dosažení dohody bylo velice náročné.
„Mějme na paměti, že tato dohoda pokrývá polovinu všech evropských horníků. Je kolosální. Pokud porovnáte čas jejího dosažení s ostatními zeměmi, například s Německem, je to obrovský pokrok,“ uvedla Judith Kirton-Darlingová, která dříve působila jako poslankyně Evropského parlamentu za Velkou Británii.
Kirton-Darlingová nicméně přiznává, že dohoda nemůže zabránit dřívějšímu odstavení uhelných elektráren.
„Musíte tyto lidi přibrat na palubu vlaku a vydat se správným směrem, abyste mohli pokračovat v procesu. Pokud budeme postupovat na naší cestě společně, vlak může v budoucnu postupně zrychlovat,“ dodala expertka pro server EURACTIV.
Podle think tanku Agora Energiewende Polsko skoncuje s uhlím rychleji.
„Rok 2049 není vůbec realistický a horníci to vědí. Myslím si ale, že chtějí pracovat co nejdéle, protože jim to přináší zisk,“ uvedla Lidia Wojtalová, expertka na klima a energetiku z think tanku Agora Energiewende.
„Panuje zde jakýsi étos, že polští horníci jsou základem energetické bezpečnosti,“ prohlásila Wojtalová. S ekonomickou krizí způsobenou pandemií covid-19 se to však může změnit. „Máme tu pandemii, která narušila dosavadní úvahy o nezbytnosti podpory uhelných dolů za každou cenu. Lidé ztrácí práci, zdraví a žádné zasažené skupině se takové podpory nedostává,“ dodala.
Polská vláda se mezitím snaží převzít kontrolu nad uhelnými elektrárnami, které byly dosud ve vlastnictví energetických společností. Vláda je chce vložit do takzvané špatné banky, kam se ukládají nefunkční aktiva, a dotovat jejich provoz, dokud nebudou moci být odstaveny.
Polské ministerstvo státního majetku v prohlášení uvedlo, že takový krok umožní „postupnou a dlouhodobou transformaci energetického sektoru“ a nahrazení uhlí nízkouhlíkovými a zelenými zdroji.
Polsko se navzdory své závislosti na uhlí snaží kráčet cestou směrem k čistší energetice. Produkce elektřiny z uhlí se loni poprvé v historii propadla, a to z 90 procent na 70 procent. Mohl za to zejména vyšší výkon solárních elektráren, kapacita fotovoltaik vzrostla jen za loňský rok ze 1,5 GW na 4 GW.
Polsko plánuje zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie, a to až na 50 procent do roku 2030. Vláda také mění pravidlo 10H, podle kterého musí větrné elektrárny být od lidských obydlí vzdáleny nejméně ve vzdálenosti vyšší, než je desetinásobek výšky elektrárny.
S obnovitelnými zdroji koketuje i PGE. Výkon větrných elektráren by se měl do roku 2030 zvýšit o 3,5 GW, zatímco u solárních by se mělo jednat o 3 GW.
„Obchodní model společnosti bude nakonec zahrnovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, nízkouhlíkovou a bezuhlíkovou výrobu tepla, spolehlivou síťovou infrastrukturu a moderní energetické služby. Celková modernizace a přechod na zelené zdroje vyžaduje ze strany PGE obrovské finanční, organizační, ekonomické a sociální úsilí,“ uvedla společnost.
Experti k tomu dodávají, že Polsko bude ke své transformaci potřebovat zemní plyn jako přechodný zdroj energie, a to zejména do roku 2030, po kterém chtějí Poláci zprovoznit svou první jadernou elektrárnu.
Wojtalová však varovala, že Polsko by se mezitím mohlo stát příliš závislým na plynu a zopakovat si tak komplikovaný scénář odstavování uhelných elektráren právě s plynem. Opatrně by se mělo přistupovat i k tempu transformace.
„Zrychlení je dobré, ale pokud děláte ve stejný moment hodně věcí a bez koherentního plánu, můžete očekávat, že některé části transformace nebudou fungovat. Může se stát, že některé z nich budou vynechány, ignorovány nebo se nemusí vzít v potaz jejich dlouhodobé dopady na ekonomiku a společnost,“ uzavřela expertka.
Autor: Kira Taylor
Zdroj: euractiv.cz