Biologická rozmanitost

Úbytek biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů se v Evropě dostaly do tak vážného stádia, že bez ambiciózních nástrojů politiky ochrany životního prostředí bychom riskovali vážné ekonomické i sociální problémy. V dnešní době hrozí globálně až 1 milionu živočichů a rostlin vyhynutí, v Evropě to představuje dokonce téměř čtvrtinu volně žijících druhů. Lidské společenství je však na zdravých ekosystémech závislé – poskytují nám potraviny, léky a materiály. Zhruba polovina světového HDP závisí na přírodě. Proto je Strategie EU pro oblast biologické rozmanitosti základním pilířem Zelené dohody pro Evropu. Rozšíření chráněných oblastí a navrácení původního stavu ekosystémů napomůže k dosažení klimatické neutrality. Obnova přírody představuje také možnosti k podpoře ekonomiky a to zejména ve stavebním, zemědělském a potravinářském odvětví.

Biologická rozmanitost neboli biodiverzita odkazuje na různorodost živých organismů a jejich prostředí, kteří závisí na různých ekologických a geografických podmínkách. Můžeme ji vyjádřit na úrovni jednotlivých druhů – druhová diverzita, úrovni nižších taxonomických jednotek tzv. diverzita genetická, ale i na úrovni celých ekosystémů. Všechny jsou nezbytné pro zachování druhů a přirozených společenstev a dohromady tvoří jeden provázaný celek. V posledních letech ji ale dramaticky ubývá a to tempem, který nemá v geologické minulosti Země obdoby.

Mezi hlavní důvody úbytku biodiverzity patří zejména lidské činnosti spojené s nadměrným využíváním půdy a moří, např. těžbou, zemědělstvím a rybolovem. Na úbytku se podílí výrazně i změna klimatu, znečištění a invazivní nepůvodní druhy. Právě úbytek biodiverzity a zhroucení ekosystémů je jedna z největších hrozeb pro lidstvo, protože biodiverzita a ekosystémové služby jsou základem většiny ekonomických aktivit. Biodiverzita je totiž základním pilířem ekosystémů a ekosystémových služeb, na kterých je naše ekonomika závislá. Úbytek biodiverzity může způsobit například pokles zemědělské produkce (nedostatek hmyzu k opylení plodin, chybějící houby zajišťující organický rozklad). Jednotlivé druhy se sice zvládnou krátkodobým změnám přizpůsobit, ale dlouhodobé změny, jako zvyšování teploty, dokáže některé druhy vyhubit, či donutit k přesunutí do jiné oblasti, čímž se mohou stát invazivním druhem. Geograficky nepůvodní druhy se můžou šířit v novém prostředí na úkor těch původních a destabilizovat celou oblast. Obzvlášť v posledních letech s rostoucími riziky klimatických změn se ukazuje, jak je genetická diverzita důležitá – rozmanitost genů umožňuje lepší schopnost přizpůsobení měnícím se podmínkám. 

K ochraně biodiverzity je třeba přistupovat komplexně a musí být zařazena do všech oblastí politických opatření. Jednotlivé druhy a ekosystémy celkově potřebují prostor ke své obnově a růstu. Proto je důležité zřízení chráněných oblastí, které si klade za cíl Strategie EU v oblasti biodiverzity. Předpokládá, že 30 % území Evropy a 30 % evropských moří bude klasifikováno jako chráněné území do roku 2030. Mezi hlavní prvky této Strategie patří:

• Rozšíření ekologického zemědělství a krajinných prvků s bohatou biologickou rozmanitostí na zemědělské půdě.
• Obnovení přirozeného toku na nejméně 25 000 km evropských řek.
• Snížení používáním pesticidů o 50 % do roku 2030.
• Zastavení úbytku opylovačů.
• Výsadba 3 miliard stromů do roku 2030.

Investování do ochrany přírody a její obnovy bude pro EU krok pro zotavení z krize způsobenou virem COVID-19. Evropská komise má v plánu připravit Plán na obnovu přírody s právně závaznými cíli pro členské země. V rámci obnovy přírody se zaměří více pozornosti taky na města. Nová strategie na podporu biodiverzity zahrnuje návrh na podporu zelených měst a zvýšení biodiverzity v městských oblastech. Chytrá města mohou snižovat svou zátěž na životním prostředí a mohou zároveň podpořit biologickou rozmanitost vytvářením zelených ploch a rozvojem opatřením ke zmírnění změn klimatu.